Křest svatý

Křest svatý je křesťanskou svátostí. Je to iniciační úkon konaný při vstupu člověka do církve skrze namočení vodou (řecky βαπτιζειν = baptidzein – namočit) podle Kristova přikázání: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“ (Evangelium podle Matouše 28,19) Je spojen také s jeho slibem: „Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří bude odsouzen.“ (Evangelium podle Marka 16,16)

Křest zachraňuje od hříchu a dává věčný život všem, kteří věří tomu, co říkají Boží slova a zaslíbení.

Křest je od počátku křesťanský iniciační ritus. Vývojově souvisí s židovským rituálním očišťováním a s prorockou činností Jana Křtitele. Jeho křest byl spojen s pokáním jako znamení, že se křtěnec zříká starého způsobu života a chce žít v souladu s přicházejícím královstvím Božím. Pojetí křtu podle apoštola Pavla zdůrazňuje mystické vnoření do smrti Kristovy ponořením do koupele, vynořením z koupele pak vzkříšení s Kristem.

Ve křtu je i dítě Kristem přijato na milost a do společenství církve, ve které jako vzkříšený působí svatým Duchem. Tak je i dítě vysvobozeno z kletby lidstva, do něhož již svým narozením patří. Křest je odpovědí církve na rozhodnutí člověka stát se učedníkem Kristovým. Protože dítě není schopno toto rozhodnutí učinit, potřebuje církev záruku, že křtěnec bude mít jednou možnost sám osobně vyznat, co je za něj slibováno, a tak se k svému křtu přihlásit. Jestliže tato podmínka není splněna, je nutné křest odložit (nikoli odmítnout). Křest bez víry je však rouhání.