Zpověď

Zpověď je možno definovat jako osobní rozhovor o vlastní vině s duchovním, při němž člověk dostává rozhřešení. Jejím smyslem je slyšení a přijetí zvěsti o odpuštění a smíření, kterou se člověk cítí být zasažen. Křesťan totiž potřebuje čas od času výslovné ujištění, že se mu pro Krista odpouští.

Lutherovo pojetí se vyznačovalo tím, že člověk se má zpovídat, když ho k tomu vede svědomí. V období ortodoxie se však osobní zpověď stala povinnou součástí přípravy komunikantů ke svátosti těla a krve Páně a bez ní nebyl nikdo ke svátosti připuštěn. Měla být ohlášena předem a konala se ve středu nebo pátek před nedělním přijímáním svátosti. Nikdy se však nekonala jako povinné vyjmenování všech hříchů. Veřejná zpověď byla chápána jako alternativa osobní zpovědi. O její rozšíření se přičinil pietismus, až se stala dominantní formou.

V našem sboru se církev schází k veřejné společné zpovědi vždy před večeří Páně, která bývá při každých bohoslužbách. Farář je však k dispozici i k soukromé zpovědi pro ty, kteří chtějí doplnit veřejné vyznání svým soukromým vyznáním a ujištěním o Božím odpuštění.